Nový Vůdce 2/2

27. prosinec 2013 | 15.33 |

Alex si v pokoji píše úkoly a já jdu přímo do pokoje svého bratra. "Tak aby bylo jasno." Spustím bez pozdravu. "Klan je můj. Jsem nejstarší dcera a tím pádem právoplatný dědic nejvyšší hodnosti. Je mi jedno, jestli se ti to líbí, nebo ne, ale budeš mě poslouchat a respektovat, jako tvého vůdce. Nebo můžeš klan opustit. Je to na tobě." Daniel zůstal zírat s otevřenou pusou. Když se nakonec vzpamatoval, zmohl se jen na otázku. "To mi vyhrožuješ?"
"Dávám ti na výběr, bratře."
"Jsem tvůj starší bratr! Nemůžeš mi rozkazovat!"
"Jsem tvůj vůdce! Můžu tě klidně i vyloučit, když budeš dělat blbosti!"
"O post Vůdce musíš bojovat!"
"Nemusím. Nejsem z dvojčat. Jsem ze tří sourozenců. Mám staršího bratra a mladší sestru. Klan vždy vedla žena, takže ty automaticky odpadáš. A Alex je ta mladší. Já jsem Vůdce a mě budeš poslouchat!" Chtěla jsem ještě pokračovat, ale Daniel se na mě vrhl a já se probrala z překvapení až na zemi. Takže Dan bije mladší sestřičky. Výborně. Tohle si nenechám líbit, už jenom z principu. Vyskočila jsem na nohy a využila všeho, čemu mě má máma učila. Daniel skončil s roztrženým obočím a nyní mě pokorně klečel u nohou, jak se na správného poddaného sluší a patří. V tom se v pokoji objevila Alex. Když viděla obraz, který se jí naskýtal, chystala se pokleknout také, ale já ji zarazila. "V pořádku, Alex. Nechej si to až na sraz. Bude za půl hodiny. Přesunula jsem to, ať to máme co nejdřív za sebou." Usmála jsem se na ni a ona můj úsměv opětovala. Otočila jsem se k Danielovi. "A ty, příště nevysávej chlapy, se kterýma se bavím, buď tak hodný."  Daniel se neodvažoval podívat se mi do očí, a jak poslušný beránek zíral do země.  Otočila jsem se k sestře a Daniela jsme nechali v pokoji samotného. Alex si povzdechla. "Nebudeš to mít lehký, Niko. Daniel je vzpurný."  Pohladila jsem Alex po zádech. "To nic. Jenom se ještě nevzpamatoval z toho, co se včera stalo. Nikdo z nás. Každý nový začátek je těžký a mezi sourozenci vždycky panovala soutěživost."  Alex si stála za svým. "Nikoleto, moc dobře víš, že Daniel je mizera. A Monika také není svatoušek. Podřídí si nižší řady a budou chtít svrhnout tě. Já u tebe budu stát, ale sami nic nezvládneme. Být tebou, tak Danielovi kamarády z klanu vyloučím hned teď."  Neubránila jsem se smíchu. "Alex, možná, že tě jmenuji svým rádcem." Alex se na mě vážně podívala. "No dobrá, promiň. Vím, že to myslíš dobře. Taky nejsem odvázaná z toho, jak se to celé vyvinulo. Ale nebudu se bát ani Dana ani jeho povedené přítelkyně. A jeho kamarádů už vůbec ne. Když bude nejhůř, tak ho vyloučím z klanu, nebo ho hezky pošlu do páté řady. My dvě to spolu zvládneme, jenom se prosím tě nenechej zviklat.

"

Půl hodina stačila akorát tak na to, upravit se a přijet na místo srazu. Všichni až na pár opozdilců už tam byli a netrpělivě čekali, na správu, kterou už stejně každý věděl. Vstoupili jsme se sestrou a bratrem do dveří. Před námi se rozléhal sál asi dvaceti lidí, převážně upírů. Prošla jsem sálem a vyšla po prvních pěti schodech na plac pod podiem. Tam je místo pro Alex a Daniela. Na toho jsem se ještě pro jistotu výhružně podívala a vyšla po dalších třech schodech na podium, určené výhradně pro Vůdce. Otočila jsem se k davu a zhluboka se nadechla. Každý čekal na můj první proslov Vůdce. Každý chtěl slyšet to, co každý věděl. A sice, že přebírám místo po mé mámě. Alex se otočila a mrkla na mě. Její pohled mi neušel a mírně jsem se na ni usmála. Tak jo, je to tady. "Jak všichni víte, včerejší boj nedopadl, tak jako většina ostatních. Přišli jste o svého Vůdce, na kterého jste byli všichni zvyklí. Podle tradice, mám právo toto místo převzít já, jakožto nejstarší dcera. Toto právo si vyhraňuji a nehodlám se ho vzdát. Od této chvíle jsem oficiálně vašim novým Vůdcem. Jestli se to snad někomu nelíbí a má s tím problém," při těch slovech jsem se podívala na Daniela "může buďto klan opustit, nebo se semnou přít. Ale v tom druhém případě můžete dopadnout ještě hůř, než můj bratr. Daniel dneska neudržel svůj smutek na uzdě a bylo třeba ho upozornit, kdo je tady pánem. Ale to neznamená, že to bude zkoušet každý. Nikdo to nebude zkoušet. Ani on už ne. Věřím, že se ze své chyby poučil a věřím, že jste se z jeho chyby poučili i vy. Pokud nebudete tolerovat svého Vůdce, skončíte bledě. Pokud se pokusíte nerespektovat má rozhodnutí, pokud se pokusíte mi vzdorovat, v tom nejlepším případě skončíte dobití a v 5. Řadě nehledě na to, jaké máte postavení teď. V tom horším případě se postarám o to, aby vás do žádného jiného klanu nepřivzali pro nevhodné chování." Přejela jsem očima celý sál a ujistila se, že poslouchají všichni včetně Daniela a 6. Řady, které se většina toho, co jsem říkala, týká jen okrajově.  V této Řadě je jen pár lidí a ti jsou rádi, že mají ochranu klanu. Navíc, pro ně se toho mění nejmíň. Pak jsem svůj proslov uzavřela. "Takže, pokud máte problém s vaším novým Vůdcem, máte možnost odejít právě teď, bez jakéhokoliv trestu. Pokud se však rozhodnete zůstat, budete mě respektovat bez rozdílu." Chvilku jsem čekala, co se bude dít, a v duchu doufala, že po mě nezačnou házet rajčata, nebo něco podobného. Nikdo neodešel a po chvilce ticha se začali postupně klanět. První začali poklekat upíři ze 4. Řady a noví členové z 5. Pak se přidali i lidé z 6. Řady a zbytek Řady páté, tedy děti. Za chvilku klečeli na jednom koleni se skloněnou hlavou všichni, kromě Daniela a Moniky. Tázavě jsem se na Moniku podívala. Napřed mrkla na Daniela, a když viděla, že i on se nakonec poklonil, klekla si také. Neodpustila jsem si otázku, zda se snad řídí podle mého bratra. Monika jen v tichosti zavrtěla hlavou. Sešla jsem k ní. "Na něco jsem se ptala. Řídíš se snad podle Daniela, Moniko? Daniel je snad tvůj pán, že se před každým rozhodnutím dožaduješ jeho souhlasu?" Monika vzhlédla. "Ne. Odpusť." Povzdechla jsem. "Daniel mi jako starší bratr dal pár rad do začátku. Jedna z nich byla jednat tvrdě a bez soucitu. Chovej se tak, abych se jeho rady nemusela držet." Monika kývla hlavou. Vyšla jsem na plac vedle Alex. "Také Alex mi dala pár užitečných rad. A věřte, že pokud budu muset, přidržím se také těchto rad a udělám pořád v našem klanu." Vyšla jsem na své místo a sedla si do předem připraveného křesla, ve kterém do včerejšího večera seděla máma. "Vstaňte." Počkala jsem, až se všichni postaví na nohy. "Sedněte si, kde je místo. Kašlete na vaše postavení a prostě si posedejte. Vím, že máte partnery přespříč Řadami. Nevadí mi, když budete sedávat spolu, pokud se budete chovat slušně." Při těch slovech se několika upírům na tváři objevil úsměv. Hned se to popárovalo a než utichl šum, já v klidu seděla a čekala. "Tak, proslov máme za sebou, upozornění také. Co kdybychom si udělali docházku a poslechli si novinky. Pak se půjdeme najíst.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře