Rozhodnutí padlo

29. prosinec 2013 | 08.07 |

"Díky." Řeknu Danielovi stroze a jdu se podívat ke dveřím. Stál tam Jakub. Gestem jsem ho vybídla, ať jde dál. "Právě jsme si udělali čaj. Chceš taky?" pustí se s ním do řeči Alex. Než stačím cokoliv říct, Jakub kývne. "Tak na co čekáš, Alex? Běž a udělej mu taky, když už nabízíš." Alex vyskočila a zmizela v kuchyni. Daniel se postavil mezi dveře rozdělující kuchyň a obývák, ve kterém jsme se Jakubem posadili. Doufám, že nebude dělat problémy. "Tak, co tě sem přivádí tak večer?" ptám se a doufám, že si rozmyslí všechno, na co právě myslí. "No, chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku." Začal opatrně. "Proč bych neměla byt?"
"Po tom, co se stalo. Tam v té uličce."
"Někdo do tebe bušil. Já se od mala učím bojové sporty, tak jsem ho od tebe odtrhla."
"Udělalas ještě něco."
"Ano? A co?"
"Ty... já nevím... jako by z ničeho nic zbledl a to cos mu říkala. Bylo to – "
"Hrála jsem mu na psychiku. Nic víc." Skočila jsem mu do řeči. V tom se ozval Daniel. "Hrálas mu na psychiku a přitom zbledl. Zbláznila ses?" Mlčky jsem pokrčila rameny. Daniel upřels svůj zrak na Jakuba. "Možná bys měl jít, Kubo." Řekla jsem spíš jako příkaz, než doporučení. "Nikam nepůjde. Právě došel. Chci tvého kamaráda také trochu poznat. Vlastně se mi začíná líbit." Tohle začíná překračovat meze. Zastoupila jsem Danovi přímý výhled na Jakuba. "Možná bys měl jít ty." Daniel se zasmál. "Nikam nejdu."  Pozdvihnu obočí. "Ale ano, jdeš. A hned."  Daniel zavrtí hlavou. "Nepůjdu."
"Říkám, že jdeš pryč. A hned. Vypadni."
"Kdo jsi, abys mi rozkazovala."
"Moc dobře víš, že můžu."
"Jsi moje mladší sestra. Nebudu tě poslouchat." Při těch slovech se Daniel přiblížil až úplně ke mně. Otočila jsem se, jako bych to chtěla vzdát, ale vzápětí jsem se otočila zpátky a Danielovi jsem vrazila pořádnou ránu pěstí. "Zbláznila ses?!" rozkřikl se můj bratr, ale já ho jedním pohybem ruky umlčela. "Měl by sis velice dobře rozmyslet, jak se teď zachováš. Podle toho se zachovám já. A když už jsme u toho tvého chování, tak se přestaň upínat na Jakuba." Daniel chtěl ještě něco říct, ale nakonec se odtočil na podpatku a odešel bůhví kam. "Co to mělo znamenat?" ptal se Jakub zaraženě. "Já myslel, že je něco jako tvůj opatrovník, nebo vůdce nebo tak něco." Sednu si k Jakubovi a přemýšlím, jak se z toho co nejlíp vymotat. Pomůže mi sestra, která právě nese hrnek čaje pro Kubu. "Vlastně to tady má pod palcem Nika. Rodinná tradice. To je na dlouho." Jakub si nás změří pohledem. "Rodinná tradice? Stejně jako být mimo z kapky krve?" Vzhlédnu k němu.

"Cože?" Pak mi to dojde. Tam venku jsem se přestala ovládat. "Promiň, Niko. Zpanikařila jsem. Asi jsem řekla něco, co jsem neměla." Říkala to kajícně, jako by se omlouvala svému vůdci a ne sestře. "To nic, Alex." Otočila jsem se ke Kubovi. "Víš, jak jsme se bavili o upírech?" Jakub přikývne. "Tak krev sice nepotřebují, ale je v ní nejsilnější energie. A čím silnější energie, tím hůř se tomu odolává." Kuba chvilku mlčky civí první na mě, pak na Alex, než ze sebe vymáčkne jediné "waw."  Alex na mě tázavě mrkne. "Takže ses rozhodla?" Jakub vyskočí z gauče. "Rozhodla pro co?" Alex ho posadila zpátky. "Buď v klidu. Jsi hodný člověk. A rozhodně tě nechce nikdo zabít. Ale jestli se nepřestaneš tolik bát, přestanu se ovládat." Chytnu Alex za ruku. "Tak co kdyby ses šla zatím nachystat do školy, než se uklidní, hm?" otočím se ke Kubovi. "Takže upíři opravdu existují? Takoví, jak jsi mně je popsala?" přikývnu. "A ty a Alex jste... vy jste.."
"Jo. Daniel také."
"Říkalas něco o energii. To znamená, že z lidí vysáváte jejich energii?"
"Ne jenom z lidí. Energie je ve všem. Ve zvířatech, rostlinách, nerostech. Ale lidská energie je nejsilnější z těch všech. Je jednoduší zaměřit se na jednoho člověka než například na deset psů."
"Takže pokaždé když jsi s někým v kontaktu, tak to děláš?"
"Ne tak úplně. Člověk vypouští energii, i když nic nedělá, nebo když se bojí, má vztek a tak. Nemusíme přímo vysávat lidi. Stačí se pohybovat v místech, kde se nachází hodně energetických sítí. Ale to není tak účinné."
"Takže právě teď se na mě vlastně krmíš."
"Právě teď si beru energii, kterou nevědomě vypouštíš. Kdybych se na tobě začala krmit, tak to poznáš." Jakub usrkne čaje. "Takže tvrdíš, že z lidí energii vysávat nemusíte." Než jsem začala odporovat, Jakub pokračoval. "A přitom to děláte? Proč? Jste stejní, jako ti bájní upíři." Zhluboka jsem se nadechla, ať se uklidním. "Nechápeš to. Je to komplikované. Nestačí nám jenom energie, kterou ztrácíte. Potřebujeme z vás život vysávat. Jsme holt upíři." Lokla jsem do sebe zbytek svého čaje. "Proto jsem tě odháněla celý ten týden. Když sedíš vedle mě, je těžké se soustředit."
"Před pár hodinami to bylo také těžké? Co přesně se tomu chlapovi vlastně stalo? Bude v pořádku?"
"Pár dní bude mimo, ale dá se do kupy. Dejme tomu, že jsem ho vyčerpala. O to se snaží i Daniel u tebe. Dávej si na něj bacha, Jakube."
"Když jsme u Daniela, co tím tvoje sestra myslela, že je tradice, aby sis vyskakovala na staršího bratra?" Jeho to snad opravdu zajímá. Neubráním se úsměvu. "U nás je Vůdce nejstarší žena. My tři jsme jediná rodina, takže ten úkol padl na mě. Před tím to byla máma. Jenže Daniel má na všechno svůj názor. Na lidi, na vedení, na všechno. A nesnese, aby mu rozkazovala mladší sestra. Tak dělá všechno proto, aby mě naštval." Jakub mě chytl za ruku. Cukla jsem sebou, ale svůj stisk sevřel, takže jsem se mu nevymkla, jak bylo původně v plánu. "Nebojím se ho. Ani tebe." Alex se rovnou vracela z pokoje a neodpustila si poznámku, které jsem se chtěla zdržet. "Jsi si vědomý toho, že právě teď z tebe také čerpá energii, že ano?" Jakub se na mě podíval, pak dopil svůj čaj. "Víš, bude dobrý, když o tom pomlčíš. Už jenom kvůli sobě. Jestli někdo zjistí, že se Nika bratříčkuje s člověkem, tak nebude nadšený nikdo z nás. A ty nejvíc. Musel by ses přidat k nám a to opravdu nechceš." Nevěřím vlastním uším. "Alex! Jasně, že to zůstane mezi námi, dokud Dan něco nepodělá." Bojím se, že to dlouho neudržím mimo klan, ale budu se snažit, aby to tak zůstalo co nejdéle.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře