Konec dobrý, všechno dobré

13. leden 2014 | 09.27 |

Uběhl asi týden, a oba klany byli ještě pořád v celách. Jakub se ukazoval každý den i s Marií. Nikoleta nevěděla, co si myslet. Celou dobu mu šlo jen o to, aby je zničil. A ona se do něj, kráva, zamilovala. Jak mohla být tak hloupá? Alex se ji snažila utěšit, ale přes mříže to šlo těžko. Za to Daniel překvapil. Dokonce se omluvil za to, co jí provedl. Ale na všechno už je pozdě. Jsou zavření, jsou mezi Lovci. Z toho se hned tak nedostanou. Když tak Nika přemýšlela nad tím, jak se všechno pohojilo, otevřely se dveře. V nich stál Jakub s vozíkem, na něm jako každý den kousek jídla. Začal rozdávat každému svůj příděl a pak, už tradičně, zase zmizel. Nika se už dávno přestala snažit navázat s ním kontakt. Mlčky se zakousla do něčeho, co měla být bublanina. Narazila na cosi tvrdého. Na klíč. V ten okamžik už Daniel vytahoval z úst papír zabalený v igelitu. "Co je to?" zeptala se ho Nikol. "Netuším," přiznal Dan "asi zpráva?" Když papír rozbalili, stál tam vzkaz. ODPOLEDNE JDOU VŠICHNI PRYČ. BUDE TO TU PRÁZDNÉ. NECHÁM POOTEBŘENÉ DVEŘE, ZMIZTE. Oba dva na sebe nevěřícně zírali. "Jakub." Vydechla Nikol. Netrvalo dlouho a plán na útěk byl na světě.
"Víš, pořád nechápu, proč by nám chtěl najednou pomoct. Vždyť to on nás sem dostal." Vrtalo hlavou Alex. "Co když je to past?" chtěla vědět. Nikol vzdychla. "Možná je, možná ne. Ale když tady budeme sedět, tak to nezjistíme. Může to být naše jediná naše na útěk." V tom se pootevřely dveře. A zase bylo ticho. Jenom zpovzdálí šlo slyšet, jak se rozjíždí několik aut a všechno padlo do ticha. Všichni mlčeli, ani nedutali. Když už bylo ticho nesnesitelné, Nika začala chrastit klíčem v zámku. Šlo to těžko, protože musela odemykat z venkovní strany. Nakonec se ale všechno povedlo. Potichu, jako myšky se po několika minutách všichni plížili ven z budovy. Netušili, kde jsou, ale nebylo těžké trefit k první autobusové zastávce. Podle stanic už nebylo těžké se zorientovat. Celá banda asi 20ti lidí se nacpalo do autobusu, a modlili se, aby je nikdo z Lovců nechytil. Cesta autobusem se svedla a za moment byli všichni u Daniela doma. Totiž v domě sourozenců. Tam se rozhodlo, co dál. "Tak jo." Začala Nikol. "Sebereme všechny prachy, co máme a vypadneme. Tady zůstat nemůžeme. Nikdo nemůže. Alex, běž do trezoru a vezmi všechno, co tam bude. Je to trezor našeho klanu, doufám, že tam něco zbylo, Dane?" podívala se na něj výhružně. Daniel akorát kývl. "To jsem ráda. Tak dál. Já zajistím jízdenky, musíme zmizet.

Mezitím každý z vás napíše dopis rodině. Nezmiňujte se, co se děje, ani kam míříme. Měli by akorát strach a šli by vás hledat. A pak, čím míň toho budou vědět, tím líp. Cestou to hodíme do schránky. Bude tam městská pošta, takže to bude v pohodě. A mezitím Daniel naplánuje strategický útok, pro případ, že by nás lovci vyčmuchali. Nebudeme čekat na obranu. Jakmile zjistíme, že nám jsou na stopě, zaútočíme." Všichni přikyvovali a jak Nika skončila, dali se do práce. Když byli úkoly rozdané, přiblížil se k Nikol Daniel. "Znamená to, že mě budeš v případném boji poslouchat, sestřičko?" Nika na něj vrhla varovný pohled. "Pro tentokrát. Ale ve všech ostatních věcech posloucháš ty mě, jasný?" Dan se usmál a mrkl na ni.
Když vhodili všechny dopisy do schránky u vlakového nádraží, šla Nika s Alex pro jízdenky, které před tím objednala po internetu. Nedoufala, že by je někdo vystopoval pomocí kreditních karet a pohybu na účtu, jako ve filmu. Jízdenky byli koupené, a než je Nika rozdala svému klanu, upozornila je. "Všechny jízdenky mají stejný cíl, ale jinou cestu. Když pojedeme v menších skupinkách, budeme míň nápadní. Při krmení buďte opatrní. Momentálně nemůžeme spoléhat vůbec na nic. Ale i tak se snažte najíst, co nejvíc to půjde." Rozdala jízdenky a dodala. "Až najdeme vhodné místo, napíšeme vám SMS. Místo si zapamatujte, simku, zničte a mobil rozeberte. Pak všechno vyhoďte. Jasný?" všichni sborově souhlasili. Po té se rozdělili.

Když se Marie a její skupina vrátili, cely byli prázdné. "To snad není možné! Jak se dostali ven?" Všichni krčili rameny. Jakub se snažil být mimo víc, než obvykle. "Jdeme, ještě je můžeme najít. Nemůžou být pryč déle, než hodinu." Rozkazovala vytočená Marie. "Nejspíš půjdou první ze všeho do skrýše nebo domů k Vůdci. Rozdělíme se. Já si vezmu polovinu a Jakub druhou polovinu." S tím se rozdělili. Jakubova skupina se vydala k domu. Už z dálky věděl, že jsou vevnitř. "Počkejte tady." Přikázal své skupině. "Půjdu se podívat, kolik jich tam vlastně je. Možná, že jich je ještě víc, než si myslíme. Kdyby se něco podělalo, nechoďte za mnou, ale sežeňte Marii. Bude to bezpečnější." Nechal je čekat za domem a sám dům obešel. Nezůstal ale pod okny, ale skryl se v dodávce, která byla Daniela. Byl si jistý tím, že všichni pojedou na jedno místo. Byl si dokonce jistý tím, že sourozenci pojedou v jednom autě. Schoval se v kufru, mobil vypnul, aby ho neprozradil a čekal, co se stane. Za nekonečně dlouhou dobu si všichni sedli do dvou aut, v jednom z nich byl Jakub a rozjeli se. "Musíme co nejdál, Dane." Říkala Nikola. "Třeba do Prahy. Je to větší město, než toto, je poměrně daleko. Znám tam jedno opuštěné skladiště. Nikdo tam nechodí, ale je zachované. Doufám, že ho nezbořili. Nebo tak něco." Jakub zatajil dech. Doufal, že Nika prozradí, kde se má nacházet. A taky se tak stalo. Jakub se v duchu chválil, že měl tolik odvahy a vlezl do toho auta. "Musíme se rozdělit." Řekl Daniel. Nika kývla na souhlas, což ale Jakub nemohl vidět. Dan pokračoval. "Možná bude dobré, když nepojedeme přímo, ale s přestupem. Bude to sice delší, ale zmate je to. Znám víc přestupů. Když je rozdělíme do skupinek a každý pojede jinudy, bude to nejbezpečnější." Jakub se radoval, jak mu všechno začíná vycházet. S takovou bude v Praze dřív, než, než všichni ostatní a ještě stihne dorazit na místo toho skladu.
To ale netušil, že Marie nechala sledovat i jeho. Mezitím, co Jakub cestoval rychlíkem do Prahy, o dva vagony za ním seděl jeden ze špehů, který ho měl sledovat. Marie si nebyla jistá jeho loajalitou, tak se chtěla ujistit. Udělala dobře. Jakub se rozhodl lovit sám a to nemohla dopustit. Jeho otec byl Lovec samotář a málem ohrozil celu její skupinu. Tenkrát to byla ona, kdo upírům prozradil, že mají v patách lovce. Jakubův otec prostě musel zemřít. A s takovou bude muset zemřít i on. Ale o to se už postarají ty dva klany samy.

Když Nikol dorazila na místo, dala všem vědět, kam mají přijít. Tušila, že tak za dvě hodiny budou všichni na místě. Mezitím šla rezervovat několik pokojů v pár hotýlcích. A také koupila nějaké to občerstvení a vody. Všechno zařídit jí trvalo celkem dlouho a tak dorazila do skladiště společně s ostatními. Ještě ani nezavřeli dveře a překvapila je skupinka Lovců. Nika neztrácela nervy. "Jste lepší, než jsem čekala. Jak jste nás našli, co?" Marie se usmívala od ucha k uchu. "Jakub vás sledoval. Můžeš mu poděkovat." Daniel řekl pár nesrozumitelných slov a klan se začal formovat do útočného postavení. To Marii neodradilo. Mávla rukou a její skupina se sestavila také. Než se mohl kdo vzpamatovat, byli všichni v sobě. Upíři bili do Lovců a Lovci zase do upírů. Mezi Nikoletu a Marii se nikdo nemíchal. Byl to boj mezi vůdci. Když už se zdálo, že to Nika nezvládá, ozval se známý hlas. "Počkat!" Byl to Jakub. Všichni všeho nechali a všichni také čekali, koho se rozhodne bránit, na čí stranu si stoupne. K úžasu většiny se postavil na stranu upírů. Stál mezi Nikol a Marií. "Co to děláš?" ptala se užasle Marie. "Nech je být." Řekl Jakub v klidu, ale důrazně. "To nemyslíš vážně. Jsi Lovec." Místo toho, aby jí něco vysvětloval, se zajímal, jak je ostatní Lovci našli. Marie se usmála. "Sledovali jsme tě. Počítala jsem s tím, že se dáš na cestu samotáře. Tak jsem toho využila, abych je dostala já. Ale že se dáš na jejich stranu? Po tom, co se stalo s tvými rodiči." Jakub pokrčil rameny. "Mé rodiče mi nezabili oni. Byl to druhý klan. Nika není zlý člověk. Ani nikdo z jejich přátel. Za to ty se je snažíš zničit, aniž by sis první zjistila, co jsou zač. Kolikrát jsem měl pocit, že jsem v tvé přítomnosti víc vycuclý, než mezi nimi." Marie nevěděla, co říct. Než se na cokoliv zmohla, vmísil se do toho Daniel. "Od této chvíle kašlu na nějaký boj vůdců. Nika je náš vůdce a také ji budeme bránit. Možná je vás víc, ale my jsme v boji trénovaní. Můžeme vám brát energii, to moc dobře víš. Mimochodem pokud budeš takhle nabručená, tak tě ani amulet neuchrání. Máš na výběr. Buď ihned ustoupíš, nebo zažiješ, co znamená začít si s upíry." Díval se na ni upřeně, ani nemrkl. Marie po chvilce vzdala všechnu snahu a celá její skupina doslova utekla. Jakub byl také na odchodu, ale Nika ho zastavila. "Takže, na čí straně vlastně stojíš? Protože víš, jsem opravdu zmatená." Jakub se usmál. "To víš, že na vaší straně. Rád bych se k vám znovu přidal. I když jsem vlastně nikdy neodešel. A omlouvám se za to, co jste museli prožít." Nika nic neřekla. Místo toho mu skočila kolem krku. To mluvilo za vše.
Když se všechno zklidnilo, přistoupil k Nikol Daniel. Dával si záležet na tom, aby všechno, co řekne, každý slyšel. "Chtěl bych se ti omluvit. Oficiálně omluvit. Jsi dobrý vůdce, promiň, že jsem o tobě pochyboval." Aby každého ujistil, že myslí svá slova vážně, příkladně se poklonil. Poklonili se také jeho kamarádi, v poslední řadě si klekl také Kuba. Nikol to potěšilo a své postavení si užívala. Nespěchala a nechala je všechny klečet déle, než obvykle. Až potom je vyzvala, ať si stoupnou. "Přátelé," začala. "posledních pár týdnů byl pro nás boj. Ale jsem ráda, že všechno dopadlo právě takto. Rozhodla jsem se udělat malou změnu. Řady ruším definitivně. Avšak postavení se zachová. Ráda bych povýšila svoji sestru Alex, za svou pravou ruku. Její povinností bude shánět nové členy. Také chci jmenovat Dana, svého bratra za vůdce v bojích. Jeho strategické myšlení je chvályhodné. Rozdělit se, abychom na sebe zbytečně neupozorňovali, byl jeho nápad. Musím uznat, že byl víc než dobrý. A v neposlední řadě chci Kubu jmenovat svým partnerem." Podívala se na Kubu. "Tedy, pokud souhlasíš." Jakub jí svoji odpověď dal polibkem. Jejich úplně prvním polibkem. Už se nebála, že mu ublíží. Už nepochyboval o tom, že ho opravdu miluje.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Konec dobrý, všechno dobré sisinka 13. 01. 2014 - 20:37
RE(2x): Konec dobrý, všechno dobré gothicgirl 14. 01. 2014 - 09:22
RE(3x): Konec dobrý, všechno dobré sisinka 14. 01. 2014 - 14:28