Rande v lese

13. leden 2014 | 14.04 |
› 

Karel přijel před dům své přítelkyně Anny, který stál v samotném centru města. Jen, co zaslechla motor jeho káry, která další technickou získá možná za litr slivovice a pár stovek korun k tomu, vyběhla ze dveří. "Už jsem se tě nemohla dočkat."  Tokala, když mu visela kolem krku. "Já vím, vždyť už jsem tady." Políbil ji na čelo a pokračoval. "Nastup, našel jsem super místo pár kilometrů od civilizace." A už Annu cpe do auta. Na několikátý pokus se konečně rozjeli a uháněli z města do nedalekého lesa. "Tady budeme mívat naše schůzky, co ty na to?" navrhoval Karel celý nadšený. Anna nevěděla, co říct, tak se jenom usmívala na stromy, které po lesní pěšince míjely. Po pár desítkách minut, daleko od civilizace a telefonního signálu se před nimi objevila mýtinka. Karel zastavil a Anna užasle vylezla z auta. "To je super. Tady nás nikdo neuslyší." Při těch slovech mrkla na Karla. Ten se už hrabal v kufru auta a mezi náhradní pneumatikou, různým nářadím a láhvemi bůh ví s čím, hledal deku. "Někde tady je, určitě. Jsem si jistý." Anna na něj hodila pochybovačný pohled. "Vím, to zlato." Bránil se Karel. "Celý rok jsem ji nevytahoval. Á, konečně." Vytáhl deku z pod haramburdí a párkrát s ní zatřepal, aby kolem nich udělal krásný oblak prachu. Po té čerstvě vytřepanou deku rozložil na zem a oba dva se na ní uvelebili. Co se dělo pak, těžko říct.
Když dokončili svoji misi, sbalili deku a nasedli do auta. Auto jako zázrakem naskočilo na poprvé a Karel sešlápl plyn. Jenže ouvej. Vykoukl ze dveří a sešlápl ještě párkrát, aby se ujistil, že se zadní kolo opravdu protáčí v mělké hlíně. Při těch otáčkách se zarylo ještě hlouběji. "Co se děje?" začala se zajímat Anna. "Ale nic, jenom jsme uvízli." Prohodil jakoby mimochodem Karel. "Budeš muset tlačit." Dodal. Anna se na něj podívala, jako by mu přeskočilo, ale už se stmívalo, tak to riskla. Vystoupila z auta a postavila se za něj. Karel sešlápl plyn, a Anna se opřela do zadku auta. Auto se ani nehnulo, zato Anna byla celá od hlíny, která se odrážela od kola. A zrovna dnes si vzala bílé kalhoty. Zkusili to znovu. Karel sešlápl plyn, kolo začalo házet hlínu na Annu, která už bílé kalhoty jistě neměla. Ale nic. Anna to vzdala, přešla ke dveřím a chystala se, že se posadí. "Co děláš?!" zděsil se Karel. "Dívej, jak vypadáš, vždyť mi to tu umažeš." Aby toho nebylo málo, spustil se déšť a za chvilku se kolo doslova topilo v jamce, kterou si před tím samo vyhrabalo. "Nedá se nic dělat, Anno. Signál tady není, odtahovku těžko zavoláme, musíme to auto prostě vytlačit. Já ho musím vytlačit." Anna souhlasně pokyvovala. A pak jí to došlo. "To ne. Tobě snad opravdu přeskočilo. Za volant nesednu, Karle." Ale neměla na výběr. Čekal jí rychlokurz rozjíždění se. "Takže, až řeknu, pomalu spustíš spojku a šlápneš na plyn dobře? A až se rozjedeš, tak ten plyn pustíš a dupneš na brzdu. Už si pamatuješ, který pedál je který?" nečekal na odpověď. "Dobrá, tak se soustřeď, já jdu za auto." Anna mezitím zařadila první převodový stupeň, což šlo líp, než doufala a stála na spojce tak soustředěně, div ten pedál nezaryla do země. "Tak teď, Anno." Zvolal Karel a opřel se do auta. Anna se rozjela stylem "skokem v před", což Karel nemohl čekat. Díky tomu auto vyskočilo z jamky, a Karel do jamky zapadl. Hlavou napřed. Co čert nechtěl, Anna si nemohla vzpomenout, jak se brzdí. A mezitím, co přemýšlela, pořád stála na plynu. Po pár set metrech ji Karel konečně dohnal. Auto už stálo opřené o strom. Karel nevěděl, jestli má plakat, nebo se smát. Nakonec nechali auto autem a domů šli po svých. Nechtějte vědět, jak se po nich kolemjdoucí ve městě dívali.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře