Na nákupech

16. leden 2014 | 20.45 |

Sestra mě včera poprosila (s vykřičníkem na konci její žádosti), abych s ní dnes zajela do města. Za prvé chtěla koupit dárek kamarádce k narozeninám a pak se jí roztrhaly rifle, takže potřebovala nové. Říkám si, no fajn, proč ne, podívám se na hodinku mezi lidi.... Dnes přišla ze školy a za 10 minut nám jel autobus. A tady to začalo.

Čekáme na zastávce a ségra hledá kartičku, aby jí dali jen poloviční (ještě jí není 15). A tak hledá, najde ji v náprsní kapsičce bundy. Moje reakce: "No po ruce ji sice nemáš ale po prsu zřejmě jo." No nic, nastoupíme, přijedeme do města a jdeme nakupovat ty dvě věci. Míjíme první obchod, drogérii. "Počkej, tady koupím kámošce laky na nehty, sbírá je." nařizuje ségra. OK, říkám si první věc z krku. Leda prd. 10 minut chodí kolem laků a nakonec si vybere žvýkačky. Přijdeme do obchodu s hadramy. Vybere si dvoje rifle a zaleze do kabinky. Dalších asi 20minut se její slova omezila na "odnes", přines" a "jaký v tom mám zadek". Když jsme se chystali odejít s prázdnýma rukama, protože nic nedopla, říkala jsem si, že zas tak tlustá, proboha není. Není tlustá vůbec, má akorát široké boky, aby bylo jasno. Pak jsem zahlédla sukně a tak jsme se obě dvě znovu vysvlékly a zalezly do kabinky. Po asi pěti minutách jsem měla jasno - nikdo není tlustý, oni to dělají v mikro verzi. Takže jsme vylezly z obchodu a šli do obchodu číslo 2. Tam jsme strávili dalších 15 minut zkoušením si sestřiných riflí. Při tom čekání a mezi "odnes" a "přines" jsem si stihla vyzkoušet tričko a hodit ho do košíku. Už, už jsme se chystali zaplatit, ale ségru napadlo jít se podívat do oddělení "smíšené zboží", kde mají od domácích potřeb, přes bižuterii až po nevím co. A tam byly laky na nehty. Ségra konečně vybrala té kamarádce, sobě a já si taky jeden odnesla. V tom samém obchodě ještě koupila šátek, také pro kamarádku a já se těšila, že po hodině a půl konečně jdeme na bus. Další prd. Cestou jsme se stavili v papírnictví, kde jsme strávili dalších 10 minut vybíráním přání. A to nepočítám frontu, která se udělala těsně před tím, než jsme přišli k pokladně my. A ta pokladní tam kecala s nějakou babou, která už měla dokonce i zaplacený a řada se nehnula. Takže jsme po další půlhodině opustili papírák a spěchali na bus, který nám ujel doslova před nosem. Naštěstí jel za 10 minut vlak, z čeho ségra nebyla nadšená. Vlakáč je totiž asi 15 minut od domu, kdežto autobus jenom 3 minuty. Ale kvůli ní nebudu čekat přes půl hodiny na bus. Takže jsme nasedli do vlaku a čekali, až se rozjede. Hned ségře začalo vadit ramínko mojí kabelky, pak to že se dovoluji smrkat. Slečně, která seděla naproti nás, začali pomalu cukat koutky. A to nebylo všechno. Ségra začala znovu hledat tu kartičku a její tichý dotaz, kde ji zase má (vlastně to byla spíš řečnická otázka) jsem nechtěně zahučela přes celý vagón "u kozy". Slečna už byla hodně vyřízená a já vyprskla smíchy. Ségra jenom poznamenala, že jí dělám trapas. Nechápu proč... Celou cestu domů jsme se dusili smíchy. Když jsme vylezly z vlaku, hned jsme dostala zprda, že už se mnou nikam nejede, že jí dělám jenom trapasy. Ale ona si hned na to začala po cestě broukat tu melodii ze šmoulů. Takže kdo tu komu dělá trapas? A abych nebyla pozadu, začala jsem zpívat "Krásná je šmoulí zem..." Problém je v tom, že můj zpěv je vlastně trestný čin ohrožení veřejného zdraví. Nebo něco na ten způsob. Přišli jsme domů společně s šiškou, o kterou sestra půl cesty packovala, když se do ní snažila kopat. A až do teď byl klid. Ale z nějakého důvodu je čas mezi 20. hodinou až do doby, kdy usneme kritická doba dne. Vlastně se divím, že mamka usne...

Tak to byl můj dnešek krásně strávený se sestrou.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Na nákupech sayonara®pise.cz 17. 01. 2014 - 09:06
RE(2x): Na nákupech gothicgirl 18. 01. 2014 - 19:27