1) Jak to všechno začalo

24. leden 2014 | 15.20 |

Jako malá Julie žila ve městě. K přírodě měla víc, než daleko, o divočině nevěděla nic. A právě do divočiny, na odlehlý statek své tety a strýčka se měla stěhovat. Julii je 17 a není z toho nadšená. Každý víkend diskotéky, nakupování a pizza u bazénu. To byla Julie. Ale teď, po smrti její rodičů, se všechno změnilo. Musela opustit své přátele, svůj domov, svoji školu. Vždyť ona začne po prázdninách navštěvovat státní školu! Do teď navštěvovala jen soukromé, precizní školy. Její rodiče si to mohli dovolit. Otec pracoval jako zástupce ředitele v rychle se rozvíjející mezinárodní firmě a maminka o víkendu prodávala kosmetiku. Ne, že by musela. Často říkávala, že by se doma u bazénu unudila k smrti, že takto alespoň jednou za čas vytáhne paty z domu. Zkrátka se měli dobře, jejich měsíční příjem byl vysoce nad průměrem. Není proto divu, že Julie není žádný skromností překypující puberťák, a průměrná škola a pokoj ve srubu své tety je jí málo. Neměla ale na výběr. Je to pár týdnů, co její táta odletěl na služební cestu a mámu si vzal, jako doprovod. Jejich letadlo se několik minut po startu doslova roztrhlo vejpůl, nikdo nepřežil. Teta se strýčkem byli Juliiny nejbližší příbuzní. Měli ale statek, své vlastní podnikání a nemohli se přestěhovat do města. Proto musela odcestovat Julie.
Jeli snad celou věčnost v autě, na zadní sedačce jí dělal společnost starý zlatý retrívr. Neměla ráda psy. Neměla ráda zvířata. Možná by ještě snesla křečka, nebo želvu, ale nic, co by se jí motalo pod nohama nebo smrdělo pod nosem. Noe, jak se ten pes jmenuje, bude dělat obojí. Vepředu seděla vedle řidiče teta a strýc řídil. Julie seděla za tetou, v uších měla sluchátka a snažila se nemyslet na to, do jakého zapadákova zrovna míří. Najednou odbočili ze silnice na polní cestu a pomalu za sebou nechávali i to málo, co bylo vidět z civilizace. Julie počítala s tím, že už budou brzy na místě. Jeli dalších asi patnáct minut, když v tom se před nimi začal jako pán samoty tyčit patrový srub. Nejprve jen střecha a patro. Když strýc zastavil své auto poblíž výběhu s koňmi, srub už se nad nimi tyčil v celé své kráse. V kráse, kterou Julie neuměla, nebo možná nechtěla ocenit. "Vítej ve svém novém domově." Řekla teta veselým hlasem, hned, jak za sebou zavřela dveře auta. "Hmmm." Zabručela Julie. Přešla ke kufru auta, kde už strýc vybíral její zavazadla. A že jich neměla málo. Ale ani jedno, které by se hodilo na statek. S hrůzou zjistila, že lodičky jí tady budou na nic, minisukně podle všeho také. Sebrala jednu svoji kabelu a zamířila si to za tetou do srubu. Když vešla do dveří, zastavila se, aby se mohla porozhlédnout. První, čeho si všimla, byl velký krb po pravé straně. Za krbem naproti dveří byl stůl snad pro třicet lidí. Na druhé straně se vyjímala krásná sedací souprava uprostřed se servírovacím stolkem a televizí otočenou zadní stranou ke dveřím. Když Julie popošla ke krbu, všimla si, že krb tvoří jakýsi rozdělovací bod mezi obývákem a kuchyní.

Kuchyně byla malá, ale dalo se v ní otáčet. Rozhodně se však nemohla měřit s kuchyní, kterou Julie vídala už od mala. I tak ale celá obří místnost udělala na Julii dojem. Za sedací soupravou se nacházela malá chodbička, na které sídlila koupelna se záchodem a točité schodiště do druhého patra. Julie vyšla po schodech. Teta už na ni čekala v jednom ze tří pokojů. "To je teď tvůj pokoj, Julčo." Řekla teta s očekáváním, co na to její neteř. Julie se jen mírně usmála. "No, nechám tě vybalit a trochu se zabydlet. Za půl hodiny bude pozdní oběd, potom tě zavolám ano?" pohladila Julii po ruce a chystala se odejít. Ve dveřích se ještě otočila. "Jo, a abych nezapomněla. Ten pokoj naproti tvému je pro hosty. Většinu času je zamčený. A na konci chodby máme se strýcem ložnici. Jen abys věděla."  Julie pokývala hlavou a teta definitivně zmizela.
Jakmile měla Julie vybaleno, vytáhla svůj notebook a zapnula ho. Se zděšením zjistila, že tady není signál. Jak může kecat s holkami, když se nemá jak připojit. Po pár pokusech to vzdala. V tom se ve dveřích objevil strýc. "Oběd je na stole. Určitě máš hlad, tak pojď. Máme šunkofleky."  Julie netušila, co že to mají, ale v břiše jí kručelo, tak bez řečí následovala strýce. Když sešli dolů, u stolu sedělo dalších pět lidí. Julie se zarazila. Strýc si všiml jejího pohledu a začal vysvětlovat. "To jsou naši sousedé a mí partneři. Vedle tety po levici sedí pan Zajda s jeho ženou a jejich syn Petr. Po tetiné pravici sedí pan Olek se ženou. Můžeš si sednout vedle nich, co ty na to?" s těmi slovy Julii postrčil k volné židli, jako by byla poslední prázdná. Strýc si sedl do čela naproti tetě. Na stole už byl připravený velký pekáč zapékaných těstovin. Julie se obávala, že se ještě před obědem budou modlit, ale naštěstí se nic takového nekonalo. Popřáli si akorát dobrou chuť a začali si nabírat. K mání byly dvě lžíce, přičemž ani jedna nebyla volná. První si začali nabírat manželky, pak strýcovi partneři Zajda s Olkem a až potom se dostalo i na Julii a Petra. Nakonec si nabrali i teta se strýcem. Julie si připadala jako v nějaké královské hierarchii, kde má každý své postavení a musí čekat, až na něj přijde řada. Čekala, kdy začnou zpívat "kumba-jaa".  Po obědě tetu napadlo, že by mohl Petr provést po statku jejich svěřenkyni. Julii se sice nechtělo, ale na druhou stranu, alespoň bude s někým zhruba stejně starým, jako je ona sama. Petr souhlasil a ona nechtěla urazit. Obula si své nejhorší boty, značkové botasky, překročila spícího Noa, který se rozvalil u dveří, a vyšla ven za Petrem.  Petr seděl na balíku slámy u výběhu vedle auta. Přišla za ním. "Tak co mě chceš ukázat?" řekla znuděně. Petr mávl rukama. "Co přesně tě zajímá? Koně, dobytek," kývl do dálky "les?" Julie se na něj úkosem podívala. "Internet. Je tady někde vůbec signál?" Petr se zazubil. "Ve škole. Ale jen od dvou do pěti a jenom když je škola otevřená. Budeš si muset ten měsíc počkat." Julie zoufale sedla na balík vedle něj. "Internet tu není, mobil je mi také na nic. To je otrava."  Petr stal a podal Julii ruku. "Pojď, něco ti ukážu. Máš ráda koně?" Vstala. "Ani ne. Jsou děsiví, velcí a můžou tě zabít." Petr se zazubil. "Tihle koni jsou svatoušci, uvidíš." Chytl ji za ruku a už ji táhnul za srub ke stájím.
Ve stájích stálo pět koní. Petr mířil k tomu nejzadnějšímu, Julii vlekl za sebou. Zastavil se u boxu a pískl. Kůň, který chroupal seno, zdvihl hlavu. "Ahoj, Samy." Řekl Petr a otevíral dveře boxu. Julie se přitiskla na zeď, která byla za ní. "To nic, to je můj kluk. Je vykastrovaný, je to zlatíčko." Vlezl ke koni do boxu. "Ostatně, jako všichni koně tady." Samy sklonil hlavu a nechal se škrabkat za ušima a na šíji. Petr se otočil k Julii. Nebránil se úsměvu. "No tak, nic to není, nebuď tak napjatá. To ho vyprovokuje dřív, než když budeš klidná." Julie na něj pohlédla. "Klidná? Takové monstrum a já mám být klidná?" Natáhl k ní ruku. "Dej mi ruku. Nic víc." Byl vytrvalý a po dlouhých vteřinách se Julie odvážila přiblížit se k boxu.  Samy vzhlédl a zastřihal ušima. "Vidíš," řekl Petr "Líbíš se mu. Pohlaď si ho. Hezky po krku. Nic ti neudělá, tohle přímo miluje." Julie se celá rozklepaná přinutila přejet mu konečky prstů po jeho svalnatém krku. Za chvilku už Samyho hladila celou rukou a nemohla uvěřit tomu, jak je krotký. Za pár minut už se s koněm mazlila, jako by ho znala celý život. "Takže, co tady vlastně děláš? Pomáháš nebo tak něco?" ptala se Petra. "Jen o víkendech, a když je volno. Táta s tvým strýcem jsou partneři, takže je tady Samy vlastně zadarmo. Obyčejně se pohybuji kolem koní, ale někdy pomáhám vyhánět i kravky na pastvu a pak domů. Chceš je vidět?" Julie zavrtěla hlavou. "Myslím, že koně dneska budou stačit." Petr zakýval hlavou. "Chápu. Nejsi zrovna milovník zvířat, co? No to z tebe dostanu." Usmál se a zavíral box. Julie se usmála také. Až teď si vlastně všimla, že Petr není vůbec ošklivý kluk. Spíš na opak. Jeho blond vlasy byli sice rozčepýřené, ale vypadaly ležérně. Modré oči se na ni smály společně s několika pihami kolem nosu na jeho světlé pleti. Byl to takový protiklad Julie. Ona měla dlouhé skoro černé vlasy a hnědé oči a tmavší pleť.
Když návštěva odešla, byla už tma a Julie se zavřela k sobě do ložnice. Lehla do postele, ale spát se jí nechtělo. Přemýšlela. Přemýšlela nad svými přáteli, nad rodiči, novým domovem, Petrem. A nad Samym. Ten kůň se jí líbil, stejně jako jeho majitel. Ale chtěla se vrátit zpátky domů. Domů do města. Do své postele, za svými přáteli a chtěla znovu vidět své rodiče. Jak jí jenom chybí. Při těch myšlenkách se rozplakala a v slzách usnula.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 1) Jak to všechno začalo http://sisinka.pise.cz/ 26. 01. 2014 - 07:04
RE(2x): 1) Jak to všechno začalo gothicgirl 26. 01. 2014 - 08:47