Cesta busem

4. únor 2014 | 11.26 |

Dnes jsem jela zařídit pár věcí na pobočku ve vedlejším městě. Takže asi o půl 8 ráno sednu na bus, a protože jelo plno lidí do práce a děcka do škol,  neměla jsem moc  na výběr a sedla na první volné místo, které jsem našla. A to byla moje chyba. Když pominu to, že baba už nevoněla, ale vysloveně smrděla, začala si vykládat s jinou, která seděla naproti. A chtě-nechtě jsem byla svědkem tohoto půlhodinového rozhovoru. To bylo něco otřesného! Tak negativně naladěné ženské jsem ještě neviděla.

Začali řešit jak je naše republika zlikvidovaná, jak zakázali pěstovat akátovík protože je tady až od 18. stol. a proto není státní plod nebo co. Hned na to začali řešit, že tím pádem zakáží pěstovat i brambory a jahody a kdoví co ještě. A tím pádem všechno podraží a bude všeho nedostatek a budeme mít hlad a bla bla.

Pak mluvili o něčem (asi o nějaké budově), co stálo 50 milionů a je to úplně zbytečné, že místo toho mohli udělat parčík a odpočinkovou zónu se stromem a lavičkami. Na to navázali, že tady to náměstí je také škaredé, protože když je horko, tak je ta zem rozpálená a je vysoko (nechápu co je vysoko). Přitom si ještě pamatuji, jak náměstí vpadalo dřív, a řeknu vám, že teď  je tisíckrát lepší. Ale tak sto lidí sto chutí.

Po asi minutě ticha řekla jedna z nich první pozitivní věc, a sice že dnes bude hezky.

Míjeli jsme nějakou vybagrovanou jámu a baby začali mluvit o tom, že to má být rybník pro pěstování žab a že to určitě nestálo jenom 100 000 Kč. A od toho se, nevím jak, dostali ke zprávám. Zjistila jsem, že se ani jedna na zprávy nedívá, protože politika je nezajímá, na primě je krimi zprávy straší a pak z toho nemůžou spát a skončilo to tím, že filmy stojí také za prd, protože zrovna teď šel na nově nebo jedničce nějaký film, který neměl hlavu ani patu a tak se u toho nemohla ta baba ani uvolnit.

Nakonec pronesla něco o tom, že její vnučka, dcera nebo kdo dostal na vysvědčení samé jedničky. Je v první třídě a je úplně zbytečný dávat jim ze všeho jedničky. Ještě nedávno se prvňáčkům dávala na pololetí jedna velká jednička a to bylo lepší... Pak  jsem konečně vystoupila.

Řeknu vám, tolik  negativ jsem ještě nezažila. Jasný, každý si ponadává na stát, na počasí, na zprávy... ale tohle??? Vždyť  na všem můžou vidět něco pozitivního, hezkého. Za 50 tisíc mají obchodňák, který využije víc lidí, než parčík vedle hlavní silnice. Mají udělané nádherné náměstí bez aut, nemusí se bát, že jim jejich prvňáček vletí pod auto, ale jim se to nelíbí. Nadávají na zprávy a filmy, ale podle všeho  na ně stejně hledí. Tak když se mi nelíbí film, tak ho vypnu a nebudu nadávat, že se u něj neuvolním. Nelíbí se mi krimi zprávy, tak si počkám na počasí nebo na divácké. U těch se člověk kolikrát i nasměje. Vážně nechápu tyhle notorické ztěžovače, kteří jsou schopní přenést špatnou náladu a negativní pohled na svět i na okolí. Ještě teď v sobě cítím cosi, díky čemu jsem schopná nadávat i na to, že mám hlad, místo toho, abych si zašla něco udělat. No řekněte, je tohle normální?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Cesta busem sayonara®pise.cz 04. 02. 2014 - 16:38
RE(2x): Cesta busem gothicgirl 04. 02. 2014 - 20:26
RE(3x): Cesta busem sayonara®pise.cz 04. 02. 2014 - 23:01