Historie Vánoc

22. prosinec 2013 | 10.19 |

Původně jsem chtěla opravdu napsat něco o historii Vánoc. Kdy co bylo poprvé, jaké jsou tradice a tak dále, ale pak jsem si řekla, že tohle si může každý najít na netu. Tak jsem se místo toho rozhodla napsat historii Vánoc z  mého pohledu. Z mých tří pohledů. Když jsem byla malá a věřila na Ježíška, když jsem nebyla nejmenší a věděla, že k nám Ježíšek nechodí a teď, když jsem velká a Ježíška dělám sama. Třeba si každý z vás řekne "No jo, taky to tak bývalo." A zkusím si zavzpomínat pomocí tří kratičkých povídek. Ale první menší úvod, ať víte, jak to u nás vlastně vypadá.
Takže, jak to u nás vypadá: Bydlíme v poschoďovém domku. Dole bydlí babička a v patře my "mladí". Tj. rodiče, já a sestra. Na Vánoční večeři už tradičně chodíváme k babičce. Naši si rozdělí práce,  kdo co navaří a smaží, celý den se běhá nahoru -dolů a nakonec skončíme všichni u velkého stolu u babičky. Také máme každý stromeček, protože k nám chodí Ježíšek dvakrát. Poprvé, když večeříme, se staví nahoře a pak, když se kochám prvníma dárečky, se ještě staví dole u babičky Nutno ještě říct, že babiččin stromeček si zdobíme sami, ale ten náš nosí vždycky ráno Ježíšek. Vite, aby toho večer neměl moc. No a potom se po nějaké době rozpustíme a každý jde na své, nejlíp k telce na pohádky. Takže babička zůstane, kde je a my se vydáme nahoru. A na Vánoce obvykle dělá společnost i strýc, který sice dělá ve světě, ale Vánoce trávil vždycky tady, doma. Tak to je to nejdůležitější pro vyprávění

1) Když jsem byla malá.
Jako každý rok jsem vstala dřív, než obvykle a vydala se pozdravit rodiče, které jsem už slyšela z obýváku. Otevřu dveře, a co nevidím? Stromeček! Ježíšek už tady byl a zase jsem ho nestihla vidět. A dopis za oknem zmizel! Rozhoduji se celý den nejíst, ale jako vždy do mě mamka v poledne nacpe alespoň trochu vánočky. Odpoledne jsem už nedočkavá a začínám "ochutnávat" salát, jestli ho mamka udělala dobře. Sem tam seběhnu k babičce, abych se ujistila, jestli strýc neujídá cukroví, když už je ten půst. Přeci chceme vidět zlaté prasátko. Když už jsem o něco starší, chodívám s taťkou na dětskou mši, která je odpoledne. Den hezky uběhne a obyčejně přijdu domů, když už je nachystané na stůl.

Takže si zajdu nahoru vysléknout mikiny a svetry, umýt se a už mě ženou k babičce za stůl. Každý sedí za stolem, babička jako vždy čeká na mamku a mamka jako vždy přijde ke stolu poslední, protože je jako každý rok tak dlouho na záchodě. Po večeři mě babičky obyčejně nutila zpívat koledy, prý, abychom přivolali toho Ježíška. Strýc ještě dodal, že dřív jak první hvězdička se stejně neukáže. Pak konečně zazvoní zvoneček, který slyší každý, kromě mě a já už letím po schodech k dárečkům. Sednu pod stromek a začnu rozdávat. Tento je mamince, tatínkovi, babičce, mě.... Jednou mamka skočila k obrovské krabici se slovy "pozor, ať ho nerozbiješ, je těžký". Jak mohla vědět, že je těžký, když ho sem dal Ježíšek?? Někdy v půlce mého rozdávání se ukáže i strýc, který... nikdy nevím, kde vlastně byl. A po prvních dárečcích se mohlo jít dole na dárečky druhé. No a pak jsme se rozešli každý po svém.

2) Když jsem byla starší a sestra malá.
Pro mě snad nejlepší vánoční období. Věděla jsem, že Ježíšek neexistuje a přitom jsem mohla sestřičku ovlivňovat, že ano. Jednou ráno se mi nechtělo vstávat a tak jsem sestru ukecala, že je v obýváku právě Ježíšek a strojí stromeček, že ho nesmíme vyrušit. Nejspíš to trvalo trochu dlouho, protože do dveří vletěl tatík a dělal poplašeného blázna. Běhal do pokojíku a z pokojíku a křičel. "Ježíšek! Stromeček! To není možné!"  Samozřejmě, že dopis jsem psala pořád. Naši alespoň věděli, co chci. Den probíhal v tradičním duchu, odpoledne jsem sestru zavedla do kostela a pak, když už všichni seděli u stolu, jsem ještě dala pod stromek 5 dárečků, pro každého jeden. Jenom sobě jsem nic nedala. A nechala Ježíška-maminku "na záchodě". A aby sestra také slyšela zvoneček, když už jsem ho já nikdy neslyšela, vzala jsem jeden takový do kapsy. Pak jsem cinkla a rozdávání dárečků připadlo na sestru. Hurá! Jednou, když jsme pakovali pod babiččin stromeček, se naši opozdili, teda museli se opozdit, ale já jsem si toho nevšimla. Tak teda došli do půlky rozdávání druhé nadílky, všichni jsme roztrhali vánoční papír, setra byla nadšená z Ježíška a já už se těšila na pohádky. Když jsme se stěhovali "domů", stál v obýváku na stole počítač! Můj první počítač! Měla jsem chuť otevřít okno a poděkovat Ježíškovi. Opravdu jsem v ten moment věřila, že Ježíšek opravdu existuje, protože kdo jiný sem ten kompl mohl dát. A v tak rekordním čase? Někdy v tyto roky jsem začala chodit do kostela ještě jednou, večer na půlnoční.

3) Teď jsme se sestrou obě velké a na Ježíška se hrajeme my.
Obyčejně si nakoupíme dárky navzájem a ještě si něco přikoupíme sami. Teda hlavně já. A pak se celý večer těším, až vyzkouším to, co jsem si zabalila. A doufám, že pro mě pod stromečkem bude i něco, o čem nevím. Jinak se to nese v obdobném duchu. Půl dne hladovím, půl dne se snažím ochutnat, co se vaří a pak se jde na dětskou mši. Teda já a ségra jdeme. Je to super, děti tam zpívají u kytary a je to v tom dětském duchu. Po kostele najdeme pečlivě ukryté dárečky a přidáme je pod stromek a pak jdeme k babičce na večeři. A tak dále. Nějakých 7 let už máme pejska, takže je mojí tradiční povinností něco koupit i jemu. Obyčejně je to hračka. A než se zvedneme a odejdeme, ještě skočíme na dvůr a zapískám svému psovi novou hračkou u čumáčku. Pak se s ní každému chválí a potom už nás čekají pohádky. Obyčejně na DVD, protože dnešní program není tak super, jak tenkrát před nějakýma 20 lety.

A řeknu vám, když už jsme všichni velicí a Ježíšek se stal jenom symbolem - není to ono. Vím, že jinak to nejde. Dřív se stačila koupit barbína, nebo v mém případě spíš auto a děti jsou spokojené. Potom jsem auta a panenky vyměnila za plyšáky a teď, co si nekoupím, to vlastně nemám.  Protože znáte rodiče. Chcete USB kabel, jenže mamka pořádně ani neví, co to je. Takže si ho musíte koupit. Sice za Ježíškovi penízky, ale už si to kupujete sami,  už víte, co vás čeká. Už to není to vzrušující překvapení, kdy u večeře špicujete uši, abyste slyšeli zvoneček a nevyhlídáte z okna kvůli první hvězdičce. Možná, že děti trochu klameme a lžeme jim a potom jsou zklamané, když zjistí, že Ježíšek neexistuje, ale upřímně, tyhle roky mě opravdu chybí. Pamatuji si, jak jsem byla překvapená a ráda a jak jsem každý rok děkovala Ježíškovi a teď? Díky mami, díky tati, dík ségra...

A ještě něco: Vůbecnetuším, jestli se tady přez svátky ukážu. Nebudeme doma. Už 23. 12. ráno odjíždíme k prarodičům a vrátíme se.. no na Sylvestra tady už budu. Takže se tady už zítra neukážu a nejdřív 29. 12.,možná o den dřív. Tak už předem přeji

VESELÉ VÁNOCE , BOHATÉHO JEŽÍŠKA A KRÁSNÉ SVÁTKY VŠEMVánoce u krtka

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Historie Vánoc kerria®pise.cz 23. 12. 2013 - 08:50
RE(2x): Historie Vánoc gothicgirl 25. 12. 2013 - 18:34